Aprílový výlet k Ríšově studánce 1.4.2006

 

  kdy : 1. dubna 2006
v kolik : 8:30 až 16:00
kdo : Šťovík, Šakal, Líza, Verča 50%, Tinťa; Pinokio, Filip, Matěj, Ševčenko, jeho sestra Bětka, Hurvínek, Hádě, Janička, Kuba a Honzík
kam : Čára, Prygl, Ríšova studánka, Žebětín, Čára
jak : šalinou, pěšky, busem, šalinou
proč : blbá otázka…
důkazní materiál : stačí kliknout
průvodní slovo : Šťovík

 

Sešli jsme se na České ve výše uvedené sestavě. Trochu netradičně se s námi na výlet vydala i Líza. Po nějaké době jsme se přesunuli na zastávku šaliny a jedenáctkou jsme odjeli směr Bystrc. Původně jsme měli jet až na zastávku přístaviště, ale porucha šaliny před námi nás víceméně donutila vystoupit někde mezi ZOO a zmiňovaným přístavištěm. Vůbec to ale nevadilo, protože jsme si na přilehlé louce mohli zaházet s talířem a potom zahrát i Smraďocha. Nakonec jsme kolem řeky vyrazili ke hrázi přehrady. Pod hrází jsme se nějakou dobu zdrželi pozorováním velké vody, která neobvykle přetékala horními přepady hráze. Potom jsme vyšplhali nahoru a chvíli se ještě koukali z vrcholu hráze. Vcelku zajímavé bylo, že pod proudy vody se docela znatelně chvělo i betonové zábradlí. Nakonec se nám podařilo vyrazit dále, ale u nedalekých stolků s lavičkami jsme opět zastavili. Tady se k nám připojila Verča se psem. Docela jsme se bavili pozorováním policajtů, kteří tam pokutovali špatně parkující povodňové turisty. Nakonec se nám podařilo vyrazit opět na cestu. Jenže okolo přehrady, kudy jsme šli, je velká spousta různých atrakcí a průlezek. A u každé jsme se samozřejmě museli zastavit. Už jsem myslel, že to nebude mít konce, ale kolem jedenácté se nám konečně podařilo opustit přehradu i poslední průlezky. Běžecký závod, který probíhal na cestě po které jsme měli jít, nám naštěstí v naší pouti nezabránil. Po poledni jsme poobědvali u malého jezírka a kolem půl druhé jsme dorazili k Ríšově studánce. Ikdyž se nás cestou snažil vyděsit déšť, naštěstí si to po pár kapkách rozmyslel a pak už nepršelo. Od Ríšovy studánky šla Verča domů do Veverské Bitýšky a my jsme vyrazili na Žebětín. Cestou se Líza nechala ukecat k vyprávění dračáku, čehož jsme pak využili k urychlení našeho postupu. Holt, když vás honí skřeti, moc loudat se nemůžete. Když jsme z blátivého údolí vylezli nahoru, spatřili jsme už okraj Žebětína. Očistili jsme se od nejhoršího bláta a po krátké svačince jsme si zahráli Evoluci. Potom jsme ještě hledali drahokam, který tam měl být podle Lízina dračáku ukryt. Po jeho nalezení jsme se už rychle vydali do Žebětína na autobus, protože drahokam musel být co nejrychleji dopraven na Českou ke stromu. Na Šilingráku se odpojil Tinťa s klukama a se Ševčenkem a jeho sestrou Bětkou. Na České jsme umístili drahokam ke stromu a rozloučili jsme se s Hádětem a Janičkou. A zbyli už jen Michalovi a Hurvajs. A tak jsme zašli na zmrzlinu. Potom jsme se rozloučili a jeli domů. Výlet dopadl dobře, nikomu se nepodařilo utopit se ani v rozbouřené řece, ani na přehradě a kupodivu ani v množství bláta na cestě.

Tento záznam byl publikován v Kronika . Uložit odkaz do záložek.

Napsat komentář